- Města
- Dialog a služby
- Newsroom
- Pro média
- O nás
Velká část střední Evropy čelí v těchto dnech rozsáhlým povodním. Výrazně se zvýšil i průtok Dunaje a ostatních toků protékajících Vídní. Dvoumilionová metropole má situaci pod kontrolou i díky propracovanému systému povodňové ochrany a jednomu unikátu: paralelnímu ramenu Dunaje. To běžně slouží pro rekreaci, v době povodní však odvádí přebytečnou vodu a chrání město.
Zatímco obyvatelé mnoha středoevropských obcí včetně okolí Vídně zažívají v uplynulých dnech velmi těžké chvíle, obyvatele Vídně aktuální vlna povodní ovlivnila v menší míře. Městem sice protéká několik řek včetně Dunaje, který se zde navíc větví, ale jak shrnul vídeňský starosta Michael Ludwig, situace je náročná, avšak zvládnutelná.
Historie nyní využívaných vídeňských protipovodňových opatření ve městě na břehu evropského veletoku má bohatou historii. Nejvýraznějšími obdobími byly sedmdesátá léta 19. a 20. století. Po roce 1870 došlo na území dnešního města k narovnání meandrujícího Dunaje. Práce prováděla společnost se zkušenostmi ze stavby monumentálního Suezského průplavu. Z narovnaného toku se směrem k centru odděluje regulovaný Dunajský kanál (Donaukanal). Na odvrácené straně zůstalo slepé rameno označované dnes jako Starý Dunaj (Alte Donau) a ochranné záplavové území.
To se ale v polovině 20. století ukázalo jako nedostatečné a Vídeň proto připravila projekt paralelního vodního koryta, které získalo název Nový Dunaj (Neue Donau). V časech normálního průtoku hlavním korytem Dunaje bývá nové vedlejší rameno uzavřeno a vyznačuje se výbornou kvalitou stojící vody. Proto se v posledních letech společně s uprostřed ležícím Dunajským ostrovem (Donauinsel) stále častěji stává oblíbeným místem pro odpočinek či sportovní aktivity obyvatel a návštěvníků Vídně. Podél břehů se objevují nové gastronomické podniky a Vídeň postupně zřizuje nové přístupy přímo do vody včetně pláží.
Jakmile Dunaj začne stoupat, je koupání a rekreaci z bezpečnostních důvodů konec. Při dosažení výšky 5,2 metrů na začátku města začnou přetékat jezová pole do Nového Dunaje, čímž se odlehčuje hlavní tok řeky. Od hladiny převyšující 6 metrů se jez postupně otevírá a vodohospodáři začínají průtok oběma rameny více regulovat podle aktuální potřeby. Obě ramena dovedou pojmout na 14 000 kubických metrů vody za vteřinu, což odpovídá největší zaznamenané vídeňské povodni z roku 1501. „Dnes opět vidíme, že se kontroverzní výstavba Dunajského ostrova vyplatila,“ prohlásil starosta Michael Ludwig. Podobně jako například v letech 2002 a 2013 totiž paralelní rameno a další opatření kolem Dunaje opět zabraňují větším škodám.
Ve Vídni tak i při letošních povodních zůstává v zásadě jen u dočasných uzavírek více než tisícovky parků kvůli podmáčení a souvisejícímu nebezpečí pádu stromů, či uzavírek silnic, cyklostezek a chodníků. Omezen je také provoz metra poblíž Dunajského kanálu a řeky Vídeňky (Wienfluss).
Běžně neškodná říčka protékající i kolem zámku Schönbrunn a hustě zastavěnou oblastí vedle centra města získala už za dob monarchie umělé koryto a protipovodňovou ochranu. I když nyní podle vídeňských úřadů atakovala hranici tisícileté vody, následky povodní jsou poměrně mírné. Evakuace se podle rakouských médií dotkly jen desítek domácností, které často ohrožovaly i přítoky říčky Vídeňky stékající z podhůří Alp.
A zatímco okolí řeky Vídeňky ochránila dnes již historická opatření, na jižním předměstí podél toku říčky Liesingbach podle Vídně nově pomohla i postupná renaturalizace toku. Vídeň zde postupně upravuje koryto řeky a uvádí jej do co nejpřirozenějšího stavu včetně meandrů a volných zátopových ploch. Navrácený přírodní charakter území přispívá k udržení a rozvoji biodiverzity a podobně jako projekt na Dunaji může v lepším počasí sloužit i k relaxaci Vídeňanů.
